Nejlepší seznam nízkohistaminových potravin?

Je mi jasné, že si tímto tématem píchnu tak trochu do vosího hnízda, ale ani taková témata se nedají odkládat. Na zahraničních i tuzemských fórech se často diskutuje, co jíst či nejíst při histaminové intoleranci (pro některé je to spíše myšlenka „jíst či nejíst“). Lidé se zoufale odkazují na jednotlivé seznamy a jsou velmi překvapeni, když ani po několika týdnech se jejich stav nelepší. Pojďme se tedy podívat, co se to děje a jak je to s informacemi z internetu.

O přístupnosti informací na internetu už se psalo mnohokrát, především pak o jejich spolehlivosti. Dnes má možnost psát na internet každý a informace se tak mohou tak trochu rozcházet. Jak vy ale můžete poznat, co je pravda a co zrovna ne? Někdy stačí jen přemýšlet, někdy musíte  trochu více bádat a hledat. Možná si pomyslíte, že se mi to lehko řekne, když mám vzdělání v oboru, ale i tak to není jednoduché.

Jak začalo moje hledání? O histaminové intoleranci se moc nevědělo a já začala pročítat možné dostupné pubikace a výsledky lékařských studií. Ve velmi krátké době jsem pochopila, že dostupné seznamy se velmi liší a že to musí mít nějaký důvod. Dokonce jsem začala dohledávat studie, kde se zmiňovali o obsahu histaminu a s překvapením zjistila, že některá čísla jsou více jak 50 let stará, kdy jsme ani neměli dostatečně citlivé metody (a to ani nezmiňuji, že obsah jednotlivých sloučenin se v potravinách může měnit, což je v poslední době diskutováno hlavně s poklesem obsahu vitamínů). U některých potravin jsem zdroje ani nedohledala a zjistila, že je prostě autoři opisují jeden od druhého a k tomu si ještě občas přidají potravinu, která je jim trochu podobná. Neříkám, že to dělají všichni autoři! A tak si myslím, že je dobré držet se prostě zaručených pevných základů a na nich budovat.

Vzala jsem si na začátek základní seznam dle stěžejní publikace Maintz a Novak. Už jsem slyšela i názor, že publikace z roku 2007 je příliš stará. Ti lidé, kteří vám to budou tvrdit, vůbec nechápou, jak to s vědou a publikacemi chodí. Popravdě lepší práce zatím nevyšla a většina publikací a stránek v jazyce, který považujeme za rodný, je pouhým překladem této práce. Autoři často přidají zaručeně pravé informace, ale pak je jen těžko v citované práci najdete. V tuto chvíli se nemusíte děsit, že by si někdo zasedl právě na histaminovou intoleranci, tak to prostě chodí. Na druhou stranu otazníkem jsou všechny seznamy, které nejsou podpořeny daty z literatury či výzkumu. Například seznamy, které zavrhují mango nebo třeba čočku. Nad obojím jsem strávila dost času dohledáváním s konečným verdiktem, že jsou prostě bezpečné (pokud člověk netrpí např. intolerancí lektinů, což je ale úplně jiné téma). Byla jsem pak velmi ráda, když  Dr. Joneja v posledního rozhovoru tyto teorie potvrdila (a také tak trochu vysvětlila, proč například méně zralé ovoce odtolerujeme, nebo proč někteří tolerují červené ovoce a někteří, ty citlivější k benzoátům, zase ne).

Nesmíme však zapomenout, že zřejmě hlavním důvodem, proč je tolik „sporných“ potravin při histaminové intoleranci, je individualita onemocnění. Každý máme jiné důvody a také dost často jiné symptomy. Tak jako jsme celkově rozdílní, tak i naše DAO/HNMT a systém odbourání aminů vykazují jinou výkonnost. Někdo tvoří po celý život více enzymu a pak např. při poškození střev dojde k poklesu DAO a akutní HIT. Jiný má zase menší aktivitu enzymu vrozenou a jeho tolerance k histaminu je tak celoživotně nižší (a paradoxně tedy reakce menší). Někdo si třeba tvoří příliš mnoho vlastního histaminu, není schopen odbourat další aminy, a tak je kapacita DAO lehce vyčerpatelná. Nesmíme zapomínat, že HIT může vznikat jako doprovodný jev u potravinových alergiků, a často je doprovázená dalšími intolerancemi, které nemusí být dlouho rozpoznány a mohou vést k poškozování našeho zažívání a způsobování „falešných“ reakcí histaminu (laktózová, fruktózová, glutenová atd.).

A stejně tak jako máme různé příčiny, stejně tak máme různé symptomy a stejně tak budeme každý reagovat jinak na potraviny. Ti s fruktózovou intolerancí budou často hanit ovoce a zeleninu, ti s laktózovou zase nebudou chtít slyšet o mléčných, lidé na glutenové dietě budou nejvíce obviňovat mouku, ale primární reakce není kvůli histaminu a takové výpovědi jsou pak zavádějící. Navíc je naše tělo jinak náchylné k různým barvivům, konzervantům a přídavným látkám, a také stejná potravina, stejné ovoce či dokonce voda nemusí být vlastně vůbec stejné!!! Do rovnice pro toleranci potravin musíme zahrnout i fakt, že potraviny se mohou lišit (proto když se podíváte na seznam potravin s obsahem histaminu, jedna potravina může mýt velký rozsah např. 0-600 mg/kg atd.). Měli bychom si uvědomit, že histamin se může uvolňovat zráním, velmi silně kažením, někdy mikrobiální činností (což může probíhat jinak v Česku a jinak třeba v Německu). Na pesticidy naše tělo také není zrovna dobře stavěné. Mimochodem krásný případ je třeba takové pivo, které dokáže natropit pěknou paseku. Sama na sobě jsem si však před diagnózou HIT zjistila, že reaguji na různá piva jinak, a obviňovala jsem kvasinky. Existují však důkazy, že určité kvasinky vůbec neovlivňují tvorbu histaminu v pivu. I v tomto případě tedy budou hrát roli další faktory, použité plodiny, způsoby kvašení atd. Je tedy velmi nerozumné, pokud dáváte ostatním vědecky nepodložené rady a pokud se dle takových rad řídíte.

Pro začátek je tedy dobré si uvědomit, že žádný seznam vám nemůže dát přímou odpověď. Čím více potravin, tím větší pravděpodobnost, že někdo přidal další potraviny, protože na ně třeba reagoval. Je tedy bohužel potřeba vytvořit si seznam vlastní! Samozřejmě vyřadit by se měly všechny potravin, které jsou popsány v odborné publikaci (byť z roku 2007), stejně tak na začátek i histaminové liberátory či inhibitory DAO. Lékaři často doporučují vyloučit i klasické nejvíce alergenní potraviny – lepek, vejce, sóju, mléčné potraviny či kukuřici, alespoň na dobu určitou, dokud se tělo nestabilizuje. Stejně tak budete muset ze skříně vyházet všechny potravinové směsi a to i směsi koření, které jsou nacpané glutamanem sodným a kvasničným extraktem. Zapomeňte na sladké sušenky, jejichž složení je přes půlku stránky, stejně tak na ochucené chipsy a podobné lahůdky, které mají chuť nahnanou opět kvasničným extraktem. Abyste si mohli sami sestavit seznam povolených potravin, musíte vědět, jaký je přesný obsah vaší stravy, a tedy potenciální škůdce. To s jídlem z obchodu či restaurace často nejde. Je také dobré si uvědomit, že každý máme jinou bazální hladinu histaminu v krvi. Alergie, kosmetika (především parfémy), znečištění prostředí atd. mohou spouštět uvolňování vašeho vlastního histaminu. Proto se i vaše tolerance bude měnit. Ať už v případě, že potravinu dvakrát tolerujete a třetí den v řadě už ne, nebo vám třeba změna prostředí přinese úlevu (nemluvě o roli stresu).

Teď si říkáte, že jsem vám stejně moc nepomohla, jelikož neříkám, který seznam je vlastně ten dobrý. Možná jste si všimli, že ani neuvádím seznam histaminových potravin jako mnohé blogy. Je to právě z toho důvodu, že s jejich zněním často nesouhlasím a nerada vidím, když se lidé upnou na 5 potravin, které  jí stále dokola a strádají mnohem více, protože tělo nemá z čeho čerpat. To sice může být vhodná strategie na první týden, ale dovedete si představit, jak dlouho to můžete vydržet? Často takové upírání potravin končí pažravostí a člověk sní i to, co by normálně nepozřel (čímž se mu udělá zle a je zpátky v začarovaném kruhu). Není lepší objevovat nové potraviny a přidávat je do jídelníčku postupně? Stejně tak ověřovat si, zda váš kolega nebo spolutrpitel na potravinu reagoval, nemá smysl, protože dle tabulek se pacienti neshodnou (stejně jako dle studie provokační test histaminem nekončil reakcí pacientů, díky čemuž rakouští vědci přisuzují histaminovou intoleranci dalším faktorům, než je zrovna jen histamin). Pokud stále tápete…..

• • • Pokud byste hledali originál článek o histaminové intoleranci, kde je seznam zakázaných potravin s přehledem hladin histaminu (a možností udělat si obrázek, zda náhodou daná potravina může být tolerována), je veřejnosti přístupný: Maintz, Novak: Histamine and histamine intolerance.
    • V češtině vyšel velmi kvalitní článek, který čerpá z vědecké literatury (a uvádí kazuistiku z vlastní ordinace: Fuchs a spol: Histaminová intolerance, snížená aktivita diaminoxidázy
    • Pokud umíte španělsky či ovládáte dobře překladače, doporučuji seznam španělské asociace pro výzkum deficitu DAO, která sestavila tabulku, kde využívají i jimi naměřená data (z čehož plyne, že se jedná o novější data, která přináší několik velmi zajímavých změn): seznam španělsky
    • Velmi zevrubný seznam, se kterým sice nelze také plně souhlasit, ale většina lidí udává shodnost na 80-90%, je na stránkách histaminintoleranz.ch (nově http://www.mastzellaktivierung.info/). Najdeteho anglicky, německy i francouzsky, ČESKY, SLOVENSKY.
    • Pokud ani po nějaké době nedojde ke zlepšení, možná budete chtít zpřísnit dietu či najít potenciálního viníka, pak doporučuji velmi obsáhlý seznam pro pacienty s urtikárií (úporné svědění, na které mnohdy nezabírají antihistaminika) od Dr. Joneja: zde (u pacientů s chronickou urtikárií však nemusí nutně korelovat hladina histaminu, projevů a aktivity DAO – původce je jinde než v enzymu DAO)
    • Lze využít i brožurky k Daosinu, což je překladem z cizojazyčné literatury. Tento seznam bych brala s nadhledem, ale pro výchozí dietu a stabilizaci se hodí (citace opravdu neodpovídají tomu, co v něm najdete, najdete v něm spoustu blbostí, které by v rádoby odbornějším neměly být). Každopádně tato brožura by měla projít rukama každého nově diagnostikovaného pacienta, jelikož shrnuje možné příčiny (včetně neimunologických faktorů) a je zde uvedeno, že vyhodnotit HIT lze na základě přesné diagnostické dráhy (aneb test DAO není spásný, je potřeba dalších vyšetření, třebas i toho psychiatrického).