Když jsou klouby trochu volnější aneb krátce o hypermobilitě

Vím, že tímto tématem tak trochu odbočím, ale nějak jsem si říkala, že když už se budu tématem sama zabývat, tak proč neinformovat čtenáře. Informací není nikdy dost a lidé by se měli stále tak trochu vzdělávat. Osobně si myslím, že mě doktoři musí milovat (a pojišťovna nenávidět). Tedy samozřejmě jen v tom smyslu, že z pacientů, jako jsem já, je naše zdravotnictví živo:)) Abych to zkrátila. Pro přetrvávající bolest kostrče (kterou jsem začala řešit ve chvíli, kdy pro mě oblíbený pilates začal být mučením) jsem byla odeslána k lékaři na rehabilitační. Paní doktorka si mě proklepla a zjistila, že to nebude úplně kostrč, že problém začíná u zablokovaných žeber, a předepsala mi pěkně rehabilitační cvičení se zapojením metody dle Mojžíšové. Když se mě o týden později paní fyzioterapeutka zeptala, zda jsem nedělala gymnastiku nebo nehrála házenou, docela jsem se zasmála a ujistila ji, že ne (naposled mě ortoped obvinil, že jsem baletka nebo profi košíkářka). Po dalším kvedlání s mými pahýly dospěla k závěru, že v některých kloubech trpím hypermobilitou. Ramena, lokty, hrudník, kyčle prý nejsou tak zlé. Vazy se pak lehce přetáhnou, svalíčky to neutáhnou a kloub se zablokuje. Mno, to aby mi asi nebylo líto, že nemusím běhat po jiných doktorech (ale můžu si pěkně přivstat na rehabilitaci). Lokální hypermobilita (v některých kloubech) je však docela běžná a tak jsem se rozhodla podívat, jak si sama můžu trochu pomoci. Jinak ona ta hypermobilita může souviset s dalšími projevy, jako jsou třeba nespecifické gastrointestinální potíže (bolesti žaludka, nadýmání, špatné trávení), alergie či dokonce chronický únavový syndrom! Pokud tedy trpíte některým ze zmíněných, měli byste se nechat vyšetřit u fyzioterapeuta/ortopeda, zda vás tak trochu nezlobí klouby.

Co je to hypermobilita?

Pod pojmem hypermobilita rozumíme zvětšený rozsah kloubní pohyblivosti nad běžnou fyziologickou normu, a to jak ve smyslu joint play, tak v pasivním a aktivním pohybu. Abych tuto definici vysvětlila, prostě se vám klouby více protáčí, než by bylo záhodno (jsou tedy více pohyblivé, než je potřeba). Někdy se říká, že jsou klouby enormně uvolněné. Ptáte se, proč by to jako mělo vadit? Protože se vám pak klouby mohou zablokovat. Kloub se přesune ze své přirozené polohy do jiné, ve které ale není schopen vykonávat svou funkci. Při tomto zablokování může také dojít ke křečím okolních svalů či přímo poranění.

Příčiny hypermobility

Dle wikiskript lze příčiny hypermobility rozdělit:

1. kompenzační – lokální hypermobilita, která vzniká z důvodu omezení pohyblivosti jiného kloubu, tedy tělo si kompenzuje jinou ztuhlost/zkrácenost
2. při neurologickém onemocnění – vyskytuje se u některých neurologických onemocnění (poškození mozečku, syndrom ADHD, dětská mozková obrna, Downův syndrom)
3. konstituční -projevuje se u kloubů obvykle na celém těle, etiologie je nejasná, ale vzhledem k tomu, že se častěji vyskytuje u žen, předpokládá se, že roli hrají hormony.
4. lokální patologickou (postraumatickou) – používá se pojem nestabilita, vzniká obvykle po úrazu, při kterém dochází k poškození kloubního pouzdra a vazů

Jendoduššeji řečeno – máme dědičnou a získanou hypermobilitu:

1. Dědičná nebo-li vrozená hypermobilita se obvykle projeví již od útlého dětství. Patří sem například onemocnění Ehlers-Danlosův syndrom, Marfanův syndrom či Stickler syndrom.
2. Získaná hypermobilita je obvykle následek nevhodné sportovní zátěže (typické sporty jsou balet nebo gymnastika), nebo vážným onemocněním.

Z hlediska rozsáhlosti ji můžeme dělit na celkovou nebo lokální:

1. Celková – hypermobilita zasahuje všechny klouby (může se dočasně objevit u těhotných žen kvůli hormonálním změnám)
2. Lokální – postiženy jsou jen některé klouby

Příznaky hypermobility

Co vás asi bude zajímat více je otázka, jaké jsou příznaky či projevy hypermobility. Pokud se klouby dlouhodobě přetěžují, dochází k nepříjemným zdravotním potížím, jako jsou bolesti kloubů, zad nebo hlavy. U hypermobilních jedinců se také často opakují drobná nebo větší zranění. Může se také objevit nestabilita (v dané oblasti), klinickým projevem nestability bývá často bolest. Velké množství případů zůstane neobjeveno, protože hypermobilita postiženým nezpůsobuje problémy (především lokální – třeba jednoho kloubu). Na stránkách organizace sdružující postižené lidi můžete najít celý list projevů (zde), možná vás opět zaujme, že některé projevy se překrývají s dalšími nemocemi (včetně HIT).

• lehce se tvořící modřiny, napjaté vráskovité jizvy, strie, které se tvoří v nižším věku a po celém těle, kůže je obvykle jemná a sametová
• slabost břišních a pánevních svalů (projevující se například kýlou), prolaps (vyhřeznutí) pánevního dna způsobující problémy s funkcí střeva a močového měchýře
• nevysvětlená bolest hrudníku
• omdlévání (či náznaky) spojené s nízkým tlakem nebo vysokým srdeční tepem, často vyvolané změnami pozice z lehu/sedu do postoje, či při dlouhodobém stání
• symptomy, které se podobají Syndromu dráždivého tračníku (nadýmání, zácpa, křeče)
• zkrácený dech, někdy diagnostikován jako astma (bez odpovědi na astmatické inhalátory)
• lokální anestetika (například u zubaře) se nezdají být příliš efektivní, člověk obvykle potřebuje vyšší dávku
• silná únava
• úzkost a fóbie

Diagnostika hypermobility

Na internetu se velmi jednoduše dočtete, jak se postupuje při diagnostice hypermobility. Nutno říci, že daný problém patří do rukou rehabilitačního lékaře či fyzioterapeuta. Ten je schopen určitými pohyby a polohami zjistit, zda jsou vaše klouby hypermobilní a především, zda nejsou zablokované. Správná diagnostika pak hraje roli při fyzioteraupii a může tak zkrátit i léčbu jiných problémů. Vybrala jsem několik poznávacích znaků dle knihy Vladimíra Jandy (Funkční svalový test. 1. vydání. Praha : Grada, 1996).

1. Rotace hlavy – při hypermobilitě je rotace možná často až přes 90° a pasivně lze rozsah ještě výrazně zvětšit.
2. Zkouška šály – vyšetřovaný vsedě nebo ve stoji obejme paží šíji. Normálně prsty dosáhnou téměř až k trnům krčních obratlů. Při hypermobilitě se rozsah obejmutí šíje zvětšuje.
3. Zkouška zapažených paží – vyšetřovaný se snaží vsedě nebo ve stoje dotknout prsty obou rukou, které jsou zapažené. Normálně je jedinec schopen dotknout se jen špičkami prstů, aniž je nucen k vypnutí hrudníku a bederní páteře.
4. Zkouška zapažených paží – vyšetřovaný vsedě nebo vleže založí paže překřížením v zátylí. Normálně lze snadno dosáhnout špičkami prstů k výběžku lopatky druhé strany. Při hypermobilitě lze dlaní překrýt část nebo i celou lopatku.
5. Zkouška sepjatých rukou – vyšetřovaný přitiskne dlaně k sobě a provádí extenzi zápěstí zvedáním loktů, aniž dlaně od sebe odtahuje. Normálně lze dosáhnout téměř 90° úhlu mezi zápěstím a předloktím. Je-li měřený úhel menší jak 90°, je to známkou hypermobility.
6. Zkouška předklonu – v

   yšetřovaný se předklání vstoje bez pokrčení kolen. Při normálním rozsahu pohybu je vyšetřovaný schopen dotknout se podlahy jen špičkami prstů.

7. Zkouška posazení na paty – v

   yšetřovaný se posadí v kleče na paty. Normálně se má dostat hyžděmi poněkud pod myšlenou spojnici mezi patami. Při hypermobilitě se dokáže vyšetřovaný dostat hýžděmi až na podložku, naopak při zkrácení zvláště m. quadriceps zůstanou hýždě nad myšlenou spojnicí.

8. Zkouška ohnutí palce – ohneme palec směrem k předloktí, pokud se palec za pomoci druhé ruky ohne až k zápěstí, je kloub hypermobilní.
9. a mnoho dalších

Léčba hypermobility

„Posouzení hypermobility svalové ztuhlosti je velmi důležitou součástí vyšetření. Hlavní důvodem je to, že při posilování, cvičení a léčení zacházíme s hypermobilními a svalově ztuhlými lidmi jinak, než s ostatními.“ Větší rozsah pohybů v kloubech a nižší svalové napětí ve svalech při krajních polohách vyvolává reflexy, které mohou způsobit blokády (Miroslav Tichý, Funkční diagnostika pohybového aparátu. 1. vydání. Triton, 2000)

Názory na léčbu a prevenci problémů způsobených hypermobilitou se rozcházejí. Okamžitou pomocí je nechat postižený kloub odpočinout a v případě otoku chladit nebo zpevnit elastickým obinadlem. Z dlouhodobého hlediska se doporučuje kloubní výživa, příp. léky na bolest v akutních případech, cvičit, zejména posilovat svalový korzet stabilizačními cviky, neprotahovat přespříliš a často měnit polohu. Léčba také vychází z původu hypermobility. Např. pokud se jedná o kompenzační hypermobilitu, tak se zaměřuje terapie na „poškozené“ místo (to se sníženým rozsahem mimo kloub), pak se postupuje k úpravě hypermobilního kloubu. Cílem rehabilitační terapie je stabilizovat nestabilní úsek pomocí svalové funkce. Celkově by se dalo říci, že primární péče patří do rukou odborníka (pro nácvik stabilizace se používají principy jako aproximace do kloubu, které je nestudovaný člověk sám těžko schopen). 

Prevence je lepší než léčba!

Samozřejmě kromě terapie, kam by měl pacient s bolestí docházet, může každý z nás trochu pomoci, a to snahou předcházet problémům. Mimochodem dané tipy jsou vhodné pro každého, kdo chce svým kloubům trochu ulevit. Sportovní server ronnie.cz doporučuje:

1. Pravidelný pohyb: Zejména posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné poloze, čímž se snižuje riziko úrazů. Zlepšuje prokrvení svalů a pohyb nitrokloubní tekutiny, což zlepšuje dodávku živin i odvádění odpadních látek při látkové přeměně.
2. Naučit se správné pohybové stereotypy: Je vhodný nácvik správného držení těla ve stoji a při sezení, správného zvedání břemen nebo nošení tašek. Obecně se nedoporučuje spát na břiše a rozhodující je také výška polštáře. Mělo by se také vyhnout se nevhodným polohám, jako je např. turecký sed, sed mezi patami nebo delší klečení.
3. Správné spaní: Pokud to jde, pořídit si zdravotní matraci na spaní odpovídající tvrdosti (vhodná je spíše středně tvrdá zónová pěnová matrace).
4. Nosit vhodný typ obuvi: Při hypermobilitě se doporučuje nosit zejména obuv, která podporuje podélnou i příčnou klenbu nohy. Vysoké podpatky jsou pro delší nošení nevhodné.
5. Kontrola hmotnosti: Nadváha významně přispívá ke zhoršování obtíží.
6. Vyhnout se nevhodným sportům a cvikům: Mezi ty se řadí tenis, fotbal, házená, volejbal, gymnastika, balet a tanec. Vždy je ale třeba individuálně vyzkoušet, co s Vámi který sport dělá a zda se potíže nezhoršují. Nevhodné cviky jsou ty, při nichž dochází k prudké změně směru pohybu, rotaci nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech.
7. Rozcvičení a protažení: Před zátěží se vždy postupně pomalu rozcvičit, po zátěži se opatrně protáhnout.
8. Měnit polohu: V zaměstnání, obzvlášť pokud je sedavé, často měnit polohu. Hypermobilní lidé špatně snášejí statickou zátěž, tedy dlouhodobé sezení nebo stání.

Dlouhé sezení či stání mě ubíjelo vždy, na to opravdu pomáhá jen změna. A zatímco si tady budete pěkně číst o hypermobilitě, já si jdu zacvičit své předepsané cviky na ty vyhřezlá žebra:))