Na slovíčko: Kéž bych tak měla věšteckou kouli

Haloooo. Ano, vy. Jo, přesně vy. Máte chvilku na slovíčko? Že by se tam možná pár minutek našlo? To bych byla moc ráda. Někdy si říkám, že lidé mají o mně a mých schopnostech prazvláštní představu. Možná se mýlím, ale řekla bych, že představa některých čtenářů a hlavně pisatelů vypadá asi takto: Sedím v malé místnosti, okna jsou zahalená černým závěsem, já klidně sedím, oooooohmuji a když zapípá počítač, že přišla zpráva, okamžitě k němu běžím. Celá nadšená okamžitě, v kteroukoli denní i noční hodinu, otvírám zprávu a čtu si jeden ze stále více objevujících se dotazů. Poslední dobou se množí dotazy, které bych zařadila do stejné kategorie.

Mám symptom X/Y/Z, z čeho to může být?

Už jsem vyřadil/a snad všechno a pořád mám symptomy, co mi ještě může vadit?

Udělá mi doktor toto vyšetření?

Za jak dlouho se uzdravím?

Můžu si dát v restauraci hranolky?

Který lék pro mě bude nejvhodnější?

A co tohle máslo, to můžu?

A já pak tajemně kouknu do své věštecké koule, řeknu něco jako abrakadabra, zjeví se mi odpověď a pak zasednu ihned k počítači a napíši vám ji.

Ale teď vážně. Věřím, že některé z vás tato představa pobavila a některých z vás se možná i dotkla. Nechci zlehčovat ničí situaci, ale přece jen tuhle sekci jsem si založila k trochu více osobním tématům a myslím, že pod hromadící se tíhou podobných dotazů musím nějak reagovat. Protože já bych strašně strašně moc chtěla mít odpověď pro každého z vás, chtěla bych vám nabídnout nějaké zázračné odpovědi a zázračné metody, ale to prostě nejde. Vím, že jste často velmi zoufalí ze své cesty, že se vám nedaří najít ten správný začátek, že se motáte v kruzích nebo že se dokonce topíte v nevědomosti, co dělat dál, ale já vám opravdu nemohu hodit záchranou vestu na základě informací, které o vás nemám (a ani nechci mít) a nemohu vaši detektivní práci dělat za vás. Ani za vašeho lékaře.

Ano, opravdu se mi stává, že část z vás si myslí, že je mou povinností vám podat odpověď ihned a ideálně vše za vás vyřešit. Navrhnout jídelníček, přesně doplňky, najít dobrého lékaře a vlastně vám v konečné fázi ideálně ještě vše navařit. Ale to vážně nejde. Poslední dobou mě opravdu často napadá, že nemám věšteckou kouli. Nemůžu přece tušit, co jíte špatně, děláte špatně, jaký je váš kompletní zdravotní stav, v jakém stavu máte střevo, co vše váš lékař již dělal, co nedělal, jaké máte mutace v metabolických drahách, přidružené choroby (ať už o nich víte nebo nevíte), co jste měli včera k snídani atd atd. Ano, to vše může odrážet to, co se u vás děje. A opravdu se čím dál častěji setkávám s tím, že problémy jsou psychického rázu, ať už je to nezvladatelný stres, pocity ponížení, nedostatek sociálních kontaktů, nedostatek podpory, vyčerpání, strach z jídla či dokonce panická porucha. Často se stává, že až časem z vás vypadne, že jste zkoušeli různé nízkosacharidové, ketogenní diety, gaps, whole30, veganství (na zpracovaných produktech), a že jste si tím ještě více rozvrátili vnitřní prostředí/imunitu a teď už reagujete úplně na všechno. Ne, není snad dieta, kterou bych od vás neslyšela jako možný spouštěč ještě více symptomů, než jste původně měli:(. Ale tohle vše jsou věci, které člověk běžně nesděluje a které patří do rukou lékařů a nutričních specialistů a já vám nemohu dát více než obecně rady pro zdravý životní styl či pro histaminovou intoleranci.

Protože ať chceme nebo ne, já do vás nevidím a musí vás léčit lékař, který zná vaši celou historii. Případně musíte začít sami u sebe. Jak bych já mohla vědět, jak a na co reagujete, když vy ve svém těle žijete desítky let, vy desítky let to tělo nějak živíte, staráte se o své mentální zdraví či své fyzické zdraví, vy víte, kdy a jak se vám něco děje. Jak bych tedy já, někde na druhé straně počítače, mohla vědět lépe, co vám pomůže, než vy sami? Nemohla. Jak mám jasně uvedeno na svém blogu, můj blog ani já nenahrazuje lékařské vyšetření a léčbu a přestože vím, jak těžké je najít kvalitního lékaře a opravdu se dostat do dobrých rukou, nemohu to za vás vyřešit. Bohužel právě často zbytečné zprávy pak brání tomu, že nemohu odpovídat na vše a nemohu pomoci lidem tam, kde by si to zasloužili a kde opravdu už cílí specifické dotazy ohledně histaminu, nemocí střev či třeba receptů na blogu. A tím bych se chtěla omluvit i všem, jejichž email někde zapadl a nebyl vyslyšen, bohužel volného času mám málo a často nemohu na některé komplikovanější dotazy odpovědět hned a pak se k nim již nedostanu. Nejsem tady jako služba, co bude akutně odpovídat na každý dotaz, který si usmyslíte, a to by bylo fajn respektovat (musím se v první řadě nějak živit a tedy věnovat práci:)). Pokud vás tedy třeba po dalším měsíci bude tížit stále stejná otázka a nepodaří se vám ji vyřešit, pak určitě můžete email poslat znova, jen prosím, vždy zvažte, jak relevantní je váš dotaz k problematice mého blogu, uvědomte si, že nejsem věštec a nemohu na dálku hádat, co vás trápí (nikdo nemůže a pokud vám to bude slibovat, utíkejte).