Když jsem po očku sledovala, že autorka mé oblíbené kuchařky My New Roots Sarah Britton vydává další knihu, mé srdce zajásalo. Její první kniha se mi velmi líbila, už jen pro ten koncept čerstvého jídla a využití zeleniny rozmanitým způsobem. Pravda však je, jak už jsem párkrát zmiňovala, že podle kuchařek moc nevařím a tak si říkám, kolik do nich tak člověk může investovat. Zbožňuji totiž listovat recepty a číst si ingredience, inspirovat se krásným foodstylingem a tak nějak si i podvědomě ukládat znalosti, které se pak později někde vynoří. Třeba v různých kombinací surovin a jídel. Když jsem pak Naturally Nourished, jak se druhá kniha této autorky jmenuje, dostala k svátku, moc mě to potěšilo. Sarah je pro mě prostě skvělá a její recepty miluji (tedy pokud lze milovat něco, o čem jen čtete a nad čím slintáte). Pokud tedy rozumíte anglicky nebo vám nedělá problém s překladačem těch pár neznámých slovíček přeložit, je to určitě i kniha pro vás.
Jak napovídá sám název, vegetariánské recepty v kuchařce jsou zaměřeny tak, aby byly nutričně co nejkvalitnější, ale aby jim to stále neubíralo na jejich chuti. Přijde mi, že tentokrát Sarah používá větší množství surovin a najdete zde i recepty s lepkem, není to tedy nic striktního. A podle mě tak je to naprosto v pořádku, pokud netrpíte celiakií, jinou formou intolerance lepku nebo dalšími autoimunitními chorobami (ano, je jich víc než pouhá alergie na lepek nebo celiakie, více zde). Většina je však přirozeně bezlepková a není tedy potřeba vlastně přemýšlet nad tím, zda je něco zlého nebo dobrého, ale prostě jen vařit přirozeně.
Už jen samotné názvy jednotlivých kapitol jako jsou „Uspokojující polévky“ nebo „Honosné saláty“ naznačují, že jídla budou chuťově bohatá, ale přitom kniha hlásá, že je stvoříte velmi rychle. Každá kapitola pak lehce kopíruje postupně roční období, tedy začíná s jarními recepty a přesouvá se k těm zimním. Sarah vysvětluje, že tentokrát chtěla vytvořit recepty z běžných klasických surovin, vytvořit vyživující jídla z toho, co najdete doma nebo v blízkém supermarketu.
V úvodu se autorka také vyjadřuje k tomu, jak si práci v kuchyni usnadnit. Tedy že vaření je něco jako stavění kostek. Vytvoříte základ a na něm jednoduše budujete dál. Jako základ jídla Sarah volí třeba quinou, celozrnnou rýži, kuskus, polentu a další. K tomu přidáte další suroviny, abyste to udělali zajímavé, něco jako mrkev, sladké brambory, brokolici, černou čočku atd. Pak přidáte něco speciálního, jako je cizrna, černé fazole, kozí sýr či výhonky. Pak už jen dodat trochu šťávy, třeba tahini dressing, omáčka z mandlového másla či datlovou omáčku. A nakonec to můžete dodat trochu šmrncu třeba koriandrem, sezamovou solí či nasekanými olivami. Takto můžete kombinovat, míchat a tvořit, pokaždé dostanete rychlé a chutné jídlo.
Sarah také zmiňuje, že spousta potravin se dá i zamrazit, což může váš čas v kuchyni zkrátit. Můžete klidně zamrazit uvařené fazole nebo obiloviny (max. 6 měsíců), zeleninu i pečivo a v případě nouze pak vařit z takto předpřipravených surovin (a všichni víme, že po zamrazení se zastaví nebo extrémně zpomalí tvorba histaminu). Pak se také vyjadřuje k různým úpravám základních surovin, které zase dodají jídlu úplně jinou chuť. A pak už se můžete vrhnout na samotné vaření. Jelikož vlastně takto buduji své pokrmy i já, je mi Sarah zase o kousek blíž. Názvy receptů prostě jen říkají, co v nich je, nemusíte hodiny luštit, abyste pochopili krycí jména. Můžete si tak uvařit prostě „Kadeřávek, houby a ořechy“, aniž byste tomu dávali super názvy.
Já jsem si tentokrát k recenzi vybrala recept z těch, které mě už nějaký pátek baví. Jsou to tzv. „misky“. Buddha, odvážné, zlaté, pro krásnou pleť, každý je nazývá jinak, ale podstata je stejná. Prostě do jedné mísy naservírujete jakoby více zvlášť připravených pokrmů a dohromady dostanete pořádnou mísu chutí, která vám dodá celou škálu živin. Mě to fakt baví, protože takto do sebe můžete dostat více živin a často je to také tak, že nemusíte vymýšlet nějaké super pokrmy, ale jen to vše prostě sladit dohromady.
Samozřejmě jak už to u mě bývá, pár maličkostí jsem pozměnila, také proto, abych vám ukázala, že recepty mohou sloužit jen jako inspiraci a vy si je můžete uzpůsobit tomu, co máte doma nebo co je pro vás v danou chvíli bezpečné. Já jsem zvolila černou rýži, která oproti té bílé má protizánětlivé látky a může pomáhat bojovat proti alergiím. Přidala jsem další přírodní antihistaminikum – granátové jablko a nakonec u pečenou mrkev. V tomto případě doplníme cizrnou, která dodá dostatek proteinu a vlákniny a pomůže tak stabilizovat třeba i hladinu glukózy po jídle. A navíc je také sama o sobě protizánětlivá. Každopádně výsledkem je chutné jídlo, které je i krásně barevné (cizrna mi chytla barvu od černé rýže, což je pak docela vtipná kombinace, ale samozřejmě když ji vmícháte až na závěr, tak si uchová svou barvu).
„Odvážná“ miska z černá rýže, pečené mrkve a granátového jablka
- 120 g černé rýže, předem na několik hodin namočené (původní recept říká divoká rýže)
- 1/2 lžičky jemné himalájské soli
- 2-3 větší mrkve (plus 1 lžička hrubé mořské soli)
- 2 lžíce kokosového oleje
- 1 granátové jablko
- 30 g čerstvé petrželové nati
- 250 g předem uvařené cizrny (tak, aby neobsahovala histamin)
- 1 lžíce ořechového oleje (místo omáčky z pražených ořechů)
Rýži si ideálně předem namočíme, poté promyjeme a vaříme v dostatku vody do změknutí cca 45 minut. Mezitím si v troubě opečeme mrkev, kterou nakrájíme na pásky, pokapeme rozehřátým kokosovým olejem a posypeme solí. Pečeme v troubě rozehřáté na 200°C cca 15-20 minut. Z granátového jablka vyjmeme semínka a nasekáme si připravenou petržel. Jakmile se nám rýže uvaříme, slijeme přebytečnou vodu, vmícháme sůl a připravenou cizrnu. Vmícháme také granátové jablko a nasekanou petržel, pokapeme oříškovým olejem a rozdělíme na talíře. Přidáme upečenou mrkev a servírujeme. Dobrou chuť.
Poznámka: Lze podávat také studené nebo vlažné, můžete přidat i jiný olej dle chuti.
A SPOON OF HISTAMINE 