S přibývajícím množstvím pacientů s histaminovou intolerancí bohužel neroste odpověď na toto onemocnění, ale naopak přibývá více a více otázek. Za poslední 4 roky se setkávám s neuvěřitelnými příběhy, které spíše vzbuzují zvědavost, jak by se opravdu mohlo jednat o to stejné onemocnění. A čím dále mě to vede k zamyšlení, že nám něco uniká, že špatně diagnostikujeme a nakonec tím ubližujeme samotným pacientům, kteří se po letech boje smíří s jakoukoli diagnózou.
Co pacient, to jiný příběh, je to vůbec možné?
O tom, jak špatně je dnes chápána histaminová intolerance, její komplexnost, diagnostika nebo nakonec i její výklad pacienty, jsem se zmiňovala v mnohých článcích. Člověk nemusí mít lékařské vzdělání, aby mu hlavou vrtaly dané nesouvislosti. Tedy reakce pacientů na potraviny, které neobsahují histamin (které lze vysvětlit potravinovými intolerancemi vznikajícími v důsledku jiných onemocnění, jako je propustné střevo atd. a je bohužel často zaměňovaná za HIT), nedostatečné zlepšení i na přísné dietě (přetrvávání či zhoršení symptomů na dietě), neschopnost pacientů regulovat svoje reakce ani časem (tedy neschopnost zavést zpět i nízkohistaminové potraviny, což je samotným diagnostickým pravidlem HIT) a nakonec samotný fakt, že sníženou hladinu DAO nalézáme až u 1/3 zdravých pacientů a tento marker nám tedy nemusí potvrzovat ani histaminovou intoleranci.
Otazníky kolem DAO a možnosti jeho stanovení
A pak tady máme ony příběhy. Co pacient, to jiný příběh. Někomu stačí užívat antibiotika a HIT je pryč, někomu zaberou probiotika a HIT je pryč, jiný užívá minerály a HIT je pryč, jinému stačí vynechat lepek a mléko a HIT je pryč, někdo se přestěhuje a změní práci a HIT je pryč. Spoustě pacientům suplementy DAO vůbec nepomáhají, zato jim dělá dobře stabilizace žírných buněk nebo třeba doplnění trávících enzymů. Krom toho se začínají objevovat zprávy, že samotné užívání izolovaného DAO může toxicitu histaminu ještě prohloubit, pokud nefungují další systémy v těle (poškození peroxidem vodíku vznikajícím při odbourávání histaminu). Zajímavé je, že dokonce existuje nová studie, kde zpochybňují reprodukovatelnost a kvalitu dosavadně používaných metod na měření DAO, obzvláště pro nízké nebo naopak vysoké hodnoty (v některých předchozích studií naznačovaly, že DAO v krvi zdravých pacientů vůbec nekoluje, ale měříme spíše aktivitu VAP-1 či něco jiného). Navíc v této nové studii také ukázali, že třeba aktivita DAO u pacientů s mastocytózou je stejná jako u zdravých kontrol.
Spoustě lidem nepomůže žádná dieta, přitom někomu stačí vyřadit jednu potravinu. U všech těchto lidí byla nalezena „nižší“ hladina DAO v krvi a symptomy odpovídající HIT. Než se začneme tvářit, jak moc rozmanité je toto onemocnění, uvědomme si, že HIT symptomy se překrývají asi tak se stovkou dalších nemocí včetně hypovitaminóz či různých zánětů. Nesvědčí pak tedy snížené DAO pouze o jiné nemoci, poškozeném střevu, střevním mikrobiomu či narušeném imunitním systému? Měříme opravdu to, co si myslíme? Chceme, aby hladina DAO rostla, když naopak v mnohých studiích poukazují na to, že právě snížení DAO je znamení, že dochází k léčbě? S přibývajícími studiemi je tak celá hypotéza HIT ještě více chatrná.
A co když za to jídlo nemůže?
Kdybych dostala pár korun za každé vaše přiznání, že teprve až po diagnóze HIT a prostudování na internetu jste začali negativně reagovat na mnohem více potravin, je ze mě boháč. Psychika je prostě potvora! Čím dál více setkávám s vaším potvrzením, že HIT symptomy se objevují nebo zhoršují ve stresu. Příliš často, aby to byla jen náhoda. Když jsem na toto téma a téma mindfulness začala před nějakou dobou narážet, lidé se rozčilovali, že oni nejsou žádní blázni a že jejich děti nemají stres. Velmi mě překvapilo, jak moc si nechceme připustit, že náš život není často peříčko a že je na nás vyvíjen čím dál větší tlak, včetně dětských pacientů. Když nyní víme, jak velkou roli může hrát samotné početí, těhotenství, druh porodu i kojení či užívání léků v prvních letech našeho života (nebo třeba i používání telefonů atd), je až překvapivé, že se snažíme svádět nemoci na genetiku a hledat chybu jinde – jen ne u sebe. Stále častěji jsem překvapena, v jakých podmínkách žijeme a kolik lidí je vlastně ve skutečnosti docela dost nešťastných. Někdy stačí jeden email, někdy osobní rozhovor a někdy třeba trvá rok, než z vás vyleze, co vás trápí i na jiné úrovni. Možná je na čase si připustit, že alespoň část našich fyzicky se projevujících nemocí je dána naším nefyzickým životem.
Tělo nemůžeme od mozku jen tak odpojit
Všimla jsem si, že často neumíme pracovat s vlastními myšlenkami a prožitky (čest výjimkám). Máme často z něčeho strach, pracujeme v nevhodných podmínkách, cítíme křivdu, stesk, nenávist, nemáme dobré vztahy na pracovištích, v rodinách (a to často i v těch blízkých kruzích), udržujeme toxické vztahy s přáteli i partnery. Často se pohybujeme v minulosti, upínáme do budoucnosti, ale nějak nejsme schopni být v té přítomnosti. Být vděční za to, co vlastně máme, chválit sami sebe za to, co jsem dokázali a chválit ostatní za to, co pro nás udělali. Na jednu stranu spousta lidí neumí říkat ne, ale na druhou stranu neumí ani pomoci. Jsme prostě přepracovaní a tak nějak to vše přenášíme i na okolí. A pak ta nemoc vše tak nějak prohlubuje. Myslím, že za HIT stojí velmi často fyziologická příčina, ale ta mentální stránka vše umocňuje. A samozřejmě čím více se o těchto věcech mluví, tím více se tomu vzpíráme a považujeme to za „moderní“ výmysly. Opět nasazujeme masku a tváříme se, jak je vše v pořádku, nic nás netrápí a s těmi sluníčkovými kecy můžou všichni táhnout třeba do háje. Jenže…..
Kdy jste naposled udělali něco opravdu jen pro sebe? Než jste onemocněli, kolikrát jste přemýšleli nad tím, jakou paseku může v těle udělat nevhodné jídlo nebo chemie, kterou do sebe dostáváme každý den. Máme pocit, že tělo musí zvládnout všechno, očekáváme, že nám někdo v restauraci uvaří, že si koupíme hotovku a někde ji rychle za poklusu zbaštíme. Lijeme vodu do motoru a čekáme, že pojedeme na plný výkon. Zatímco se mluví stále více o škodlivosti dlouhého sezení, hýbeme se méně a méně, zato se více vystavujeme elektrosmogu. Bojíme se násilí, ženeme se za penězi, ubližujeme si. Ano, spousta lidí si nechá dobrovolně ubližovat a nakonec ztrácí sama sebe a veškerou lásku k sobě samé. A co hůř, pravdu slyšet nechceme. Nechceme si připustit byť jen maličký okamžik, že si za své neduhy můžeme často sami..nebo za neduhy svých dětí. Ať už na mentální či dokonce fyzické úrovni. A jen se ptáme – proč zrovna já/on/ona/mé dítě?
Nemocné tělo bez vyhlídek na léčbu?
Pokud sledujete můj blog, tak vám jistě došlo, že prostě je těch otazníků kolem HIT příliš mnoho. A že se zatím zoufale upínáme na něco, o čem toho moc nevíme. A když si poslechnete příběhy jednotlivých pacientů, samotným vám musí dojít, že nám něco uniká, a to základní diagnóza. Možná se jen ze symptomu, který doprovází řadu nemocí, snažíme dělat samotnou diagnózu. Je dobré si tedy uvědomit, že vám může být velmi zle, že HIT je závažný a náročný symptom, a rozhodně se nevyplácí jej podceňovat, protože jasně něco vypovídá o stavu našeho zdraví. A bez zakročení se bude vše jen zhoršovat. Ale neměli bychom se s termínem HIT spokojit. Jak často zmiňuji, správně vedená dieta, která nás „ochraňuje“ od moderních vymožeností gastronomie a potravinářského/farmaceutického průmyslu, jejichž dopad ve skutečnosti stále neznáme, je určitě dobrá volba a každá vaše nemoc si zaslouží pozornost a následnou změnu. Pokud víte, že vám nízkohistaminová dieta a další opatření přináší úlevu, tak se jich držte. Pokud ale úleva nepřichází, nenechte si namluvit, že musíte čekat léta nebo že je to normální. Jen budete muset pátrat dál a hlouběji, ale nakonec se někam posunete.
A nakonec věřte, že bude lépe. To, co vás dnes trápí, vás nemusí trápit zítra ani za pár týdnů, protože člověk – a s ním často i jeho nemoc – se vyvíjí. Můžete si sami vybrat, jestli necháte svou nemoc, aby vás pokořila, nebo s ní budete růst. I za cenu toho, že to někdy bude bolet a že to nebude jednoduchá cesta. Vždy můžete dojít do místa, odkud už na sebe i svou nemoc budete pohlížet laskavě.
A SPOON OF HISTAMINE 
Výborný, výborný článek!! Díky za tento postřeh. Je to názor, který se mnou velmi souzní. A my lidé si to často opravdu nechceme připustit, že zkrátka žijeme životy na úkor našeho zdraví. Já jsem začal mít trávicí problémy v době, kdy se mi to na pracovišti(vztahy) úplně podělalo, až jsem musel dát nakonec výpověď. Ještě teď se dávám do kupy a myslím, že v tom hrála právě ta psychika, kterou jsem si nejdříve nechtěl připustit-né nechtěl, ale neuměl, neviděl jsem v tom souvislosti-říkal jsem si, že mě by se to nemohlo takhle přihodit, vždyť já jsem ten psychicky odolný jedinec. Prdlajs. Všichni máme nárok se občas cítit mizerně, ale musíme si to přiznat. A přesně jak píšete, i děti mohou být postihnuté stresem, takovým, který bychom nejméně očekávali-domácí stres, v rodině….na tohle děti reagují více než citlivě. Tak zkusme zpomalit, zklidnit se, přiznat si něco…a uvidíme 🙂
Ještě jednou díky a mějte se!
Zaujala mě věta, že DAO, podle nové studie „může“ prohloubit toxicitu v krvi? Jenže v tom článku (záměrně nepíši slovo studii) se dočteme, že se jedná o DAO z bílého hrášku. Naše DAO na trhu je živočišná bílkovina z prasat a „přírodní“diaminooxidáza (7%) výrobce udává, že se nevstřebává. Není na škodu si přečíst faq. výrobce. Zde je odkaz: https://www.daosin.sk/daosin/faq-casto-kladene-otazky.html
Žádný zázrak to není! Užívám jej nějaký ten rok a vedlejší účinky jsem pozoroval pouze po „toxicitě kapslí“, tedy těch chemických nestravitelných plastických hmot, do kterých balí onu vepřovou bílkovinu v pipetách-peletách. Poté co jsem si je dal ty pipety do vlastních přírodních obalů, vedlejší účinky zcela zmizely. Ale nutno dodat, že jej neužívám podle instrukcí výrobce, tedy 2x za den. Přeci jenom to stojí cca 40,-za kus po přebalení. Tak beru asi jednu kapsli za týden, nebo dvě a stačí mi to. Ale funguje to u mě pouze na zátěže č.1 a č.2. Mohu jich sníst velké množství (těch potravin). Na zátěže č.3 to nemá dostatečný účinek ani při vysokých dávkách.
Já bych se nebála to nazvat studií, protože se opravdu zabývali studováním mechanismu. Je jedno, jestli se jedná o rostlinnou nebo živočišnou, mechanismus odbourávání histaminu za vzniku peroxidu vodíku je stejný. Stejně není podstatné, že se přípravek nevstřebává, jelikož přípravek má sloužit pro odbourání histaminu ve střevě z potravy a pokud k tomu dojde, tak dojde ke stejné reakci, tedy stále k oné produkci. A slovo může je tam uvedeno schválně s onou zmínkou, pokud neslouží ostatní systémy. Pokud dobře funguje antioxidační systém a obrana (jmenovitě v této studii je hraje roli kataláza), tak si samozřejmě se vznikajícími oxidačními činidly tělo velmi rychle a efektivně poradí, ale pokud chybí tato obrana, může se stávat jinak prospěšná látka škodlivá pro buňky. To je obecný mechanismus a nikdo neříká, že tomu tak bude u pacientů, ale člověk musí stále myslet na biochemické pochody a na to, že všechno má svou roli. Jinak nikde nezmiňuje daného výrobce, ale prostě obecně suplementaci DAO (tedy role vstřebatelnosti je nepodstatná, pořád jsou zde vystaveny střevní buňky atd). Problém je, že vedlejší účinky nemusíme vždy pozorovat, zvláště pokud se jedná o poškození buněk, chronické stavy se mohou budovat léta, než se projeví (stejně jako efekt oxidačního stresu nebo třeba některých jedů, kde se poškození buněk akumuluje, až se zvrhne např. díky jiné nemoci v něco vážnějšího). Já osobně bych ráda věřila, že si s tím tělo poradí, ale nikdy není na škodu být na pozoru a popírat výzkum jen proto, že se třeba nehodí do zaběhlé konceptu. Co se týče obalů konkrétních přípravků, tak to plně souhlasím, škodlivost některých komponent je už také poškozena výzkumem. Žel to je ale problém spoustu potravinových doplňků, většina výrobců se vůbec nezamýšlí nad tím, co se bude v těle dít právě s tabletou, cílem je prodat pouze produkt:((. Což je dost smutné (na druhou stranu ona doprava až na místo určení také není vždy jednoduchá). Přírodní obaly si vyrábíte nebo kupujete v nějakém obchodě? Viděla bych tam právě ten otazník, zda to přežije až do místa určení, ale pokud sjou přírodní, byla by to skvělá volba i pro probiotika a další přípravky, které často u výrobců nacházíme v nevhdoných obalech:((
Ano obaly jsem napsal, že mám vlastní, ale samozřejmě si je nevyrábím, jen jsem tím myslel, že jsem si je sám sehnal. Tady je odkaz na výrobce:
http://capsuleconnection.com/separated-clear-gelatin-capsules.html
Hovězí želatina a čištěná voda. V prstech se po pár minutách „skoro“ rozpouští a nebo lehce měknou. U původních obalů tomu, tak není a ani není je možné násilím rozmačkat. Tak si asi dokážete představit co s tím ty střeva potom dělají a myslím, že ani kyselina v žaludku tomu nemusí plně stačit. Nebudu nikomu radit žádný konkrérní obchod. To si musíte už zařídit. Dá se to vygooglovat.
Jinak dokážu bez něj být (DAOSIN) i delší dobu, ale ty reakce na zátěže č.1,2 jsou postupně horší a horší. Takže tam minimální efekt musí být a placebo to zřejmě nebude! Výrobce by si podle mě netroufnul bez certifikátu bezbečnosti a nějakých zkoušek jít na trh, ale 100% to nevím.
Ještě snad poslední poznámka, výrobce ve zvláštním upozornění uvadí, že výrobek neobsahuje histamín, tzn., že v něm nemůže být žádná luštěnina (bílý hrášek) https://www.daosin.sk/daosin/zvlastne-upozornenia.html
Další informace na webu zde: http://www.food-intolerance-network.com/
Ony ani luštěniny při správné přípravě histamin neobsahují, navíc se pak pracuje s izolovaným enzymem, takže se nepředpokládá, že by obsahoval histamin, ale to s tím ani moc nesouvisí, souvisí to s tím, že pacient užívá DAO před konzumací potravin obsahující histamin a účinek má být jeho odstranění, takže u toho onen peroxid vodíku vzniká. A výrobce nikdy nepodnikl klinické testy, tedy jistotu nemáte, stejně jako u žádného přípravku (stejně tak ani u léčiv nemáte jistotu, protože některé jsou stahovány po letech, protože ani v klinickém testování se někdy nezvládnout zaznamenat dlouhodobé efekty). Nikdo nepopírá to, že tam nějaký aktivní enzym je a že může pomáhat odbourávat histamin z potravy, ale otázka je, zda je to bezpečné, pokud není přidáván také další antioxidační enzym, na to ona studie poukazuje (poškození střevních buněk pouze při podávání DAO bez katalázy, ale samozřejmě je to in vitro, podmínky in vivo se mohou měnit, stejně jako se budou měnit člověk od člověka a je tedy otázka plošné bezpečnosti, kterou nemáte zajištěnou ani u léčiv). Prakticky i vy si můžete naplnit tablety nějakou bylinkou, projít iso kontrolou na čistotu a jít s tím na trh jako s doplňkem stravy. Dokud to nikomu neublíží nebo se nějakou kontrolou nezjistí, že už to obsahuje něco prokazatelně škodlivého, tak jste prakticky za vodou. Ale jinak stačí se podívat do studií a látky, které jsme považovali za bezpečné, se dnes ukazují v jiném světle, protože někdy je efekt kumulativní a trvá léta, než se efekt projeví (např. ony Ečka, které zmiňuji na blogu v jiném článku, jsou stále povolená v potravinářství jako bezpečná a teprve až podrobná studie odhalila na zvířatech, že poškozují náš mikrobiom, a nyní už víme, že z poškozeného mikrobiomu vychází spousta dalších nemocí, tedy je potřeba uvažovat i v tom světle, že to, co nám neubližuje na první pohled, může pořád vést k dalším pochodům, které pak vedou po létech k dalším nemocem).
Velmi zaujmave, uz nad tym rozmyslam dlho. Aj mne diagnostikovali hit ked nevedeli uz co so mnou (dlho mi byvalo zle a zacalo to od horucky a bolesti v pracom boku, slepe crevo a ine vylucili) … neskor zistili helikobakter po 2 liecbach mi nebyva zle.
Ja som ziadne ine symptomi nemala a ani reakcie.
Vsimla som si ze vela ludi co bolo diagnostikovanych s HIT ma, malo helikobaktera a po liecbe sa stav zlepsil.
???? Zeby?
P.s zahranicne stranky davno pisu ze DAO level moze zavisiet od inych zapalov.