Šťastný nový rok 2015 aneb jak jsem přežila poslední svátky v roce:))

Chvíli jsem přemýšlela, jestli se zrovna dnes pouštět do nějakého článku. Ale pak jsem si řekla, že jak na Nový rok, tak po celý rok, a já bych tady přece jen ještě chvíli chtěla psát. A také jsem si říkala, že vám vlastně chci moc a moc poděkovat. Jste úžasní a nejúžasnější a za celý rok jste mi několikrát dokázali, že má práce, zjišťování, pátrání, zkoušení i vaření není jen tak k ničemu a že ta snaha k něčemu byla.

Každý blogger s radostí sleduje, když mu roste počet čtenářů. Musím říct, že za posledních pár měsíců jsem já sama byla šokována z počtu náštěvníků, kteří každý den zavítají (ať už omylem nebo cíleně). Věřím, že je to nejen z důvodu rozšiřující se diagnostiky a povědomí o HIT, ale také proto, že lidé chtějí žít zdravěji. I ve svém okolí si všímám, že lidé více otevírají oči a nejsou ochotní platit za jedy. Jídlo tady vždy bylo proto, aby naše tělo dostalo vše potřebné pro správné fungování, což už bohužel spousta dnešních „potravin“ vůbec nesplňuje. Neotáčejme se zády k pravdě o potravinách, které jsem doteď kupovali (ano, i mně se poštěstí).

Dáváte si každý rok nová předsevzetí? Možná by jedno z našich předsevzetí do toho roku 2015 mohlo být trochu jiné. Žádné hubnutí, přibírání, sportovní a cestovatelské sliby, pojďme si všichni společně říct, že se budeme snažit jíst lépe. Že se budeme zajímat o to, co dáváme do pusy, a i když to nebude vždy 100% zdravé nebo nutné, že se alespoň pokusíme to tělu vynahradit kvalitní stravou. Je jedno, jestli jste paleo, SCD, FODMAP, vegani, raw, vegetariáni, bezlepkoví, histaminici nebo se snažíte jíst zdravě, vždy se snažte pro své tělo udělat maximum a dát mu maximálně výživné jídlo. Příroda nám dokáže nabídnout vše, co naše tělo potřebuje, a dokonce něco navíc, jen se nesmíme vymlouvat a trochu sami pátrat. Ať je ten rok 2015 zase krapet zdravější, veselejší a šťastnější.

Samozřejmě každý člověk se vyvíjí. Tím, jak čteme, hledáme informace a zkoušíme na sobě můžeme zjišťovat, že nám sedí něco jiného a že se požadavky našeho těla mění. I já si stále procházím takovým vývojem a jsem za něj moc ráda, jelikož se díky němu učím komunikovat se svým tělem. Rozumět tomu, co opravdu potřebuje. Není to práce lehká, ale stojí to za to.

Jak jsem přežila vánoční hodování

Loňské Vánoce jsem si ještě naivně myslela, že by měly být svátky podobné těm „klasickým“. Koupila jsem nízkohistaminové víno, čerstvou rybu obalila v bezlepkové strouhance a udělala si vlastní salát. A stejně mi bylo špatně. Tak jsem se letos rozhodla, že to bude jinak. Alkohol jsem vypustila úplně, jelikož sami víte, že blokuje DAO aktivitu a často vede k zánětlivým pochodům na střevech (ať už je nízkohistaminové nebo ne, raději si takové testy nechat na dobu mimo svátky). Na Štědrý den jsem držela půst úplně, přičemž v podvečer jsem si dala oblíbené protizánětlivé smoothie, abych tělo připravila a doplnila minerály i vitamíny. Na štědrovečerní večeři byla tentokrát zeleninová polévka (rozmixovala jsem si upečenou zeleninu) a čerstvý candát s pečenou zeleninou (candát vyloven, ihned vykuchán a vložen do mrazáku, v den přípravy upečen ještě před úplným rozmrazením se spoustou protizánětlivých čerstvých bylinek, solí, kmínem a trochou másla, zelenina pečena dle tohoto receptu s trochou cizrny).

Byť jsem opět napekla bezlepkové cukroví, většinu jsem rozdala v podobě dárku. Možná si někdo pochutnal a někdo zase byl rád, že nemusí držet bezlepkovou dietu celý rok, ale každý mohl aspoň trochu posoudit (a co jsem viděla ceny bezlepkového cukroví v obchodě, za tu cenu to na ochutnání jen tak někdo nekoupí:)). Letos jsem připravila také čokoládové pralinky, které jsem vyráběla vlastoručně. No žádná hitparáda to nebyla, ale byly dělané s láskou, a to se přece cení:)

Ani zbytek svátků přece nemusíte jíst, na co přijdete. Postupně jsem najela zpátky na spoustu zeleniny a ovoce a byla spokojená, že letos nemusím trpět bolesti hlavy ani křeče. K tomu trochu jógy a infrasauny, abychom tělo podpořili v pocení, a nebyly žádné starosti! Nemá smysl zoufat si, že člověk něco nemůže, ale naopak je dobré se těšit, že má volno, čas na rodinu a často vidí po dlouhé době přátele.

A na Silvestra jsem rychle upekla malé „bobky“ podle tohoto receptu a mohlo se začít připravovat na ten další rok. A hádejte, co ze stolu zmizelo první? Ano, talíř zeleniny!:))