Jeden by si řekl, o čem tak asi bude psát. Všichni chodíme do restaurace a nevypisujeme to po celém internetu, co jsme jedli či nejedli. Jenomže pro histaminika (rozuměj člověk trpící histaminózou) je každý výlet do restaurace docela dobrodružství.
Mých několik posledních pokusů, kdy jsem se rozhodla dát si venku něco jiného než salát, se moc nevyvedlo. Obvykle pak druhý den nevstanu ani z postele. Představte si, že máte takovou silnou chřipku, kdy vás bolí všechny klouby, tělo prostě neposlouchá a odmítá vstát aspoň na záchod, žaludek vás bolí, prohání vás, máte nafouklé břicho a v těch horších případech málem vyzvracíte vlastní střeva (aspoň máte ten pocit). Hlava vám třeští a svět se pro vás stává splývající prostředí. Když se vám přestane točit hlava, cítite pocit tuposti. Ano, kolem vás se rozprostře mlha a máte pocit, že 2+2 je složitý početní příklad. Příběh z hororového filmu? Ne, to je takový malý scénář, který napsal sám pan Histamin.
Člověk by se tedy divil, proč to chce někdo zkoušet znova. Protože život je krásný a protože nejsem srab. Přiletěli šéfové z Česka, tak se to muselo nějak pořádně oslavit a vše probrat. Kolegyně vybrala barmskou restauraci s jménem Rangoon Ruby, nové vyhlášené místo v Palo Alto. Moje zkušenosti s thajskou kuchyní byly docela pozitivní, tak jsem se rozhodla do toho jít. Sice jsem celý den moc nejedla a raději si vzala sebou antihistaminika, ale na večeři jsem se docela těšila. Vybrala jsem si bazalkové chilli hovězí, což byly plátky hovězího restované s bazalkou a chilli papričkama. Jako přílohu jsme měli smaženou jasmínovou rýži. Musím přiznat, že dle mě v rýži byla trocha vejce – viděla jsem tedy spíše žloutek, který by neměl vadit, ale i tak jsem si říkala, co to udělá. Vejce jsem neměla posledního půl roku vůbec.
Restaurace sama o sobě je moc příjemná. Jako předkrm si mí spolutrávníci vybrali mango salát, který byl moc dobrý a měl v sobě pražené plátky česneku, což byla vyloženě lahůdka. Měli i něco dalšího, ale vzhledem k tom, že jsem snad 20 minut hledala místo na parkování, přišla jsem o to potěšení (prý to stejně bylo s lepkem). V restauracích vám dají vodu zdarma, tady měli vodu lehce ochucenou salátovou okurkou, což velmi schvaluji, protože se jedná o osvěžující záležitost. Příprava jídla trvala docela dlouho, ale je fakt, že restaurace byla narvaná. Jídlo servírují na talířích doprostřed stolu s tím, že se předpokládá, že jej budete sharovat, tedy sdílet. Například jedna mísa rýže nám stačila pro tři lidi a ještě zbylo. Jídlo by se rozhodně dalo označit za vysocekvalitní, vše vypadalo čerstvě a šéf velmi chválil krevetový pokrm, zatímco kolegyně zkoušela mango a rybu, a také si ji pochvalovala. Čtvrtý pokrm na stole bylo sezamové kuře, které jsem ochutnala, a musím říct, že se jim povedlo také.
Na druhý den jsem se probudila sice s ucpaným nosem, ale žádné křeče, žádné bolesti a dokonce mě nebolela hlava. Sice jsem ten den chodila na Wcko hodně, což se stává, když se tělo čistí, ale nezaznamenala jsem žádnou vyrážku, žádné úpurné svědění. K mé velké radosti! Teď přemýšlím, zda to je těmi výživovými doplňky, které beru, či opravdu kvalitním jídlem v té restauraci. Pro mě však svitla naděje (snad také i pro další histaminiky), že se jednou za čas můžu najíst i někde venku a odpočinout si tak od neustálého vaření.
Obrázky jsou originály z internetových stránek restaurace.
A SPOON OF HISTAMINE 
mňo, tak já měl včera polévku husí kaldoun s játrovým knedlíčkem a širokými domácími nudlemi a konfitované husí stehno v jablečné šťávě s dušeným červeným zelím a bramborovým knedlíkem s cibulkou. potom ještě na vynikající domácí medovník od švagrové… no a zbytek neděle jsem se kutálel:). nicméně v Rangúnském rubínu by se mi asi líbilo taky:).
Právě jsi popsal hostinu, která by mě dozajista přizabila. Myslím, že by mi pumpovali žaludek:) Co chod, to histaminová bomba:)) Zvláštní je, že bych na to ani neměla chuť, tělo si asi pamatuje, co poslední dvě lžíce zelí udělaly:((( zvracela jsem celou noc:( Každopádně to zní moc dobře, zvláště pokud to vše bylo domácí…a nedělě je od toho, aby ses mohl kutálet!
Gratuluji k úspěšnému kulinářskému experimentu. Jsem na tebe pyšná, že se nevdáváš a stále zkoušíš nové věci. Kašulka jsi nejlepší ;-).
Kači obdivuji,ja bych bez jídla umřela a nechápu,jak to stíhaš vařit a vůbec ,že to chutná…To jsem mohla vyzkoušet ty tvé kulinářské dovednosti!!!Hele proč nenapíšeš knihu receptu?Myslím,že někteří by jí uvítaly…Jo a asi si začnu kupovat křupky k těm tvým článkům…pak mě honí mlsná!!!oh musím si udělat ten Apple pie ála Káča…
Soucítím. Mám potravinovou alergii na košťáloviny, rajčata a papriku. Manželovo tělo nezpracovává mléko a zakysané výrobky. Občas je dřina jen vymyslet společný oběd.
Jídlo vypadá lákavě a bezpečně dle popisu i fotek. Gratuluji ke kulinářskému zážitku jen s minimálními následky 🙂
Jak se zhojil včelí džoganec?
Tak to asi chápete, jaké to je sníst něco nevhodného. I když přece jen nejsem alergik, takže reakce není tak prudká, a dovedu si představit, jak těžké to pro vás musí být. Někde zpět v příspěvcích je celá galerie, jak se noha hojila. Nakonec zabral framykoin, více klidu a hodně ledu přes den (a v noci alkoholové obklady). Jinak bych si tu kůži asi sedřela, jak to svědilo.